Abcházská nezávislost
Situace v Kavkazském regionu se už před rokem 1989 začala z několika důvodů dost komplikovat. Prvním problémem byla snaha osamostatnění se od nadvlády SSSR. Stalo se tak zanedlouho dne 14. listopadu roku 1990 když tehdejší vláda SSR Gruzie označila stav země za okupaci čímž podle ní došlo k porušení mírové smlouvy stanovené mezi Gruzií a SSSR. Jako jedna z mála republik se ihned po osamostatnění nestala členem SNS a se vstupem vyčkávala. Hospodářské důvody ji však v brzké době k tomuto kroku donutily a stala se tak jejím členem až do roku 2008, kdy z důvodu války v Jižní Osetii vystoupila.
Druhým problémem byla Abcházie, která se rovněž snažila o osamostatnění. Jenže od Gruzie. Abcházové se cítili být plnohodnotným národem a žádali tak plnou suverenitu. Jejich vize spočívala především ve spolupráci s Ruskem, jako s přátelskou zemí, která by pomohla Abcházii v dalším rozvoji. Gruzie byla však přesvědčena, že míra samostatnosti je zcela dostatečná . V Abcházském parlamentu se proto dohodli na svrchovanosti se statusem svazové sovětské republiky, která byla vyhlášena 25.8.1990. Snaha vstoupit do federace vyvolala negativní reakci Gruzie, která skončila vstupem Abcházie do Konfederace národů Kavkazu. S tím nesouhlasil prezident Gamsachurdia. Jako opatření došlo ke kompromisu, že Abcházové budou mít v parlamentu většinový podíl na křeslech. Ve svobodných volbách v roce 1991 dostali překvapivě Abcházové 33 křesel a tím nadpoloviční většinu. Dne 23.7.1992 vyhlašují nezávislost. V Gruzii dochází k sesazení prezidenta Gamsachurdii.
V den, kdy se Abcházie měla stát členem federace s Gruzií, došlo k překročení jejich hranic Gruzínskými vojsky. Vlády v Gruzii se později ujímá Eduard Ševarnadze. Na pomoc Abcházům přišli Arméni a hlavně Rusové, kteří využili této situace k nátlaku na Gruzii. S početnou převahou se nakonec podařilo Abcházům zvítězit. Poté, co Ševarnadze souhlasil se vstupem Gruzie do SNS roku 1993, byli Abcházové donuceni ze strany Ruska domluvit se na dalších postupech. Dle mírových podmínek došlo k tomu, že Rusové obsadili části území zejména svými mírovými silami SNS a pozorovateli a to v pásu mezi Gruzií a Abcházií. Roku 1994 Abcházové dostáli svého, schválili ústavu a tím se definovali jako suverénní právní stát a subjekt mezinárodního práva. Roku 2008 došlo k mezinárodnímu uznání ze strany Ruska, později Nikaraguy, Venezuely, Nauru, Vanuatu a Tuvalu.
Snaha o nezávislost Jižní Osetie
Stejně jako Abcházové, tak i Osetové chtěli své území osamostatnit a být nezávislí na Gruzii. Postupovali podobným způsobem, jako jejich sousedé na západě. Docházelo ale k nepokojům mezi Osetinci a Gruzínci, které vyústily v občanskou válku. Ta byla ale silnějším vojskem Gruzie potlačena a došlo k uklidnění situace.
Po roce 1992 se ale Osetové nevzdávali a snažili se dosáhnout svého. Bohužel se jim to až do roku 2008 nepodařilo.
Růžová revoluce
Převrat v Gruzii v roce 2003 znamenal navázání dobrých vztahů s USA. Takové převraty se nevyhly ani Ukrajině nebo Kyrgyzstánu a byly nazývány „barevné“ revoluce. Barvu nesly podle barvy opozičního hnutí (Ukrajina – oranžová, Kyrgyzstán – žlutá, Gruzie – růžová). Gruzie byla z těchto zemí první, jejíž růžová revoluce nahradila prezidenta Ševarnadzeho právě proamerickým Saakašvilim. Vláda USA totiž s oblibou finančně podporovala činnost takových politiků prostřednictvím nevládních organizací, kde finance přicházejí buď od vlády, ve většině případů však miliony dolarů poskytovali bohatí sponzoři (nejznámějším z nich byl miliardář George Soros). Jedním z hlavních úmyslů USA pak bylo, aby se takto podporované země zařadily mezi spojence, čímž by oslabily vliv Moskvy na úkor Washingtonu. Nutno podotknout, že jinak rozdílné strany demokratů a republikánů se na tomto záměru shodly.
Saakašvili, který byl zvolen prezidentem, se orientuje prozápadovsky, tedy snaží se navazovat kontakty s USA, EU a dalšími světovými organizacemi, které by Gruzii povzneslo trochu výše. Jeho zvolení bylo provázeno řadou spekulací, například tím, že hlasování bylo falšováno.
Poslední velká válka
Vyhrocení situace v roce 2008 vedlo k řadě pochybností o tom, kdo za tuto situaci v Kavkazském regionu může. Někteří jsou přesvědčeni, že za válku v Jižní Osetii může Gruzie, někdo je proti a říká, že za to může Rusko. Ovšem názory se různí a tak nezbývá, než se jen hádat a spekulovat. Jisté je to, že útok začala gruzínská vojska. Bohužel následky, které z tohoto konfliktu vzešly, by si měla nést zejména Ruská federace.
Začátkem srpna roku 2008 překročila gruzínská vojska hranice Jižní Osetie za účelem obsazení města Cchinvali. Došlo k tomu během Olympijských her v Pekingu. Gruzie svůj čin vysvětlovala tím, že se snaží dosáhnout trvalého míru v zemi, jež jí náleží. Ovšem rychlou reakcí se Rusko dostalo na území Jižní Osetie. Obě strany vedly krvavé boje, které byly doprovázeny tanky, dělostřelbou a mnoha zraněnými. Západ vyzýval k ukončení bojů. Prezident Saakašvili chtěl vyjednávat, ovšem Rusko, které nemělo zájem přestat, přišlo s argumentem, že chrání občany s rusými pasy, kteří se tak mohli dovolávat ochrany ze strany Ruska. I přes několikerá vyjednávání se nic nedělo. Rusko nasadilo rychlý postup do vnitrozemí Gruzie, čímž překročilo oblast původního konfliktu. Prezident Saakašvili přirovnal tuto invazi té, co v Československu přišla v roce 1968 v čele s Rudou armádou. Parlament se dohodl na vystoupení Gruzie ze SNS a to kvůli ruské agresi. Reakce Ruska na výzvy desítek států, aby přestalo s postupem vojsk, byla negativní. Ruská armáda pak postoupila několik kilometrů za město Gori ležící zhruba 70 km severozápadně od Tbilisi. Po vyhlášení nezávislosti Jižní Osetie dne 26.srpna 2008 se ruská vojska stáhla z celého území Gruzie. Rusko, spolu s dalšími státy uznaly Jižní Osetii jako samostatný stát.
Po ukončení bojů se sčítaly škody, jak materiální, tak na životech. Tahle válka byla velká, ale ne větší, než v Abcházii. Reakce na ni vedly státy EU včetně České republiky, která ve své zprávě uváděla, že viníkem je sice Gruzie, ale Rusko přesáhlo své kompetence a zakročilo dál, než mělo. Dále poskytovalo zbraně a pomoc Gruzii. Americká ministryně zahraničí Clintnová podpořila územní celistvost Gruzie, ovšem s dodatkem, aby Tbilisi nedalo záminku k možným útokům ze strany RF. Rusko má své stálé základny v severogruzínských odštěpeneckých regionech Jižní Osetiie a Abcházii.
Zdroje :
Novinky.cz : Průběh voleb v Gruzii je neregulérní [2003-11-02], Dostupné z :
The Georgian Times on te Web, Dostupné z :
- Gruzie vyhlásí stanné právo, konflikt s Ruskem přerůstá v otevřenou válku [2008-08-08], Dostupné z:
- Gruzie se připravuje na velkou demonstraci [2009-04-09], Dostupné z:
- Rusko obsadilo Gori a odmítá návrh Gruzie na uzavření příměří [2008-08-11], Dostupné z:
- EU sankce na Rusko zatím neuvalí, Gruzie s ním přerušial diplomatické styky [2008-08-29], Dostupné z:
- Clintonová podpořila územní celistvost Gruzie [2010-07-05], Dostupné z:
The Economist : War erupts in Georgia [2008-08-08], Dostupné z:
GlobalSecurity.org : Georgia 2008 Path to War, Dostupné z:
Цуциев A., Атлас этнополитической истории Кавказа (1774-2004), Европа 2006
Dostupné z:
Baar V., Národy na prahu 21.století, Tilia 2002
Dostupné z:
